Know more. Grow more. Do more.

Co ještě nevíte o...

26.02.2017

S Kadri Kiviste, lektorkou estonského původu, jsme se sešly v TLC a vznikl velice zajímavý rozhovor, neboť Kadri je žena mnoha zájmů a kromě výuky jazyků se věnuje i překladům knih. 

 Pavla: Odkud jsi?

Kadri: Pocházím z Estonska, z menšího města Tartu, sice je to druhé největší město Estonska, ale má pouze sto tisíc obyvatel, je tedy mnohem menší než Brno.

P: V Estonsku jsi i studovala na vysoké škole?

K: Ano, studovala jsem švédštinu a potom jsem potkala svého manžela, odstěhovali jsme se do Spojených států a tam jsem vystudovala ještě další magisterský program, aplikovanou lingvistiku, což je v podstatě výuka jazyků. Mám tedy dva magisterské tituly, ale švédštinu už jsem hodně zapomněla. Pořád umím mluvit švédsky a čtu švédské detektivky, ale nepoužívám ji aktivně, někdy mluvím švédsky s přáteli a čtu, ale cítím, že mluvím mnohem pomaleji než předtím. 

P: Kolika jazyky mluvíš?

K: To záleží na tom, jak si definujeme mluvení. Myslím, že pěti nebo šesti. Ve škole jsem se učila rusky, protože to bylo povinné, ale zapomněla jsem ji, teď rusky nemluvím. Myslím, že je to způsobeno češtinou, protože doma a všude jinde mluvím česky a když zkouším mluvit rusky, vybavují se mi jen česká slovíčka, takže čeština v podstatě vytlačuje ruštinu.

P: Takže mluvíš rusky, anglicky, estonsky, švédsky a česky?

K: Ano, a také německy.

P: Wow. Zmínila ses, že doma mluvíš česky, takže tvůj manžel je Čech?

K: Ano, je. Někdy mám pocit, že mluvit tolika jazyky je dobré, například bych si nedokázala představit, že bych tady žila a nemluvila česky a můžu si zároveň číst knihy a zprávy ve švédštině a dalších jazycích, ale někdy cítím, že znalost tolika jazyků mě malinko brzdí v tom, aby má angličtina byla perfektní. Občas mám pocit, že nejsem tak dobrá jako rodilí mluvčí nebo nerodilí mluvčí, kteří mluví pouze jedním cizím jazykem a plně se na něj soustředí. Mísení a střídání různých jazyků znamená, že žádný z nich nebude dokonalý. Nejlépe určitě mluvím estonsky, protože je to můj rodný jazyk, také překládám knihy do estonštiny, přibližně jednu knihu ročně.

P: Kolik kurzů učíš pro TLC?

K: Momentálně je to asi čtrnáct hodin, to znamená sedm nebo osm kurzů.

P: Takže TLC není tvůj jediný zaměstnavatel?

K: Ne, začínala jsem u jiné společnosti, ale můžou mi nabídnout jen šest nebo osm kurzů týdně, a proto jsem přešla k TLC a jsem tady velice spokojená, toto je můj druhý rok s TLC.

P: Vraťme se ještě na chvíli k překladu. Jaké druhy knížek překládáš?

K: Překládám knihy pro děti. Pracuji pro polskou firmu Egmont, která má zastoupení také v České republice. Vydávají knížky pro děti, Disney příběhy, pracovní sešity a podobně, ale nedávno se z nějakého důvodu rozhodli, že ze mě bude odbornice na fotbal. Je to pro mě velice zajímavé, protože se na fotbal skoro nedívám, ale dali mi na překlad knihu o Messim, později o Ronaldovi a letošní hvězdou je Zlatan Ibrahimovic. Tyto knihy jsou životopisy, takže jsem se dozvěděla spoustu nových informací o klubech a jejich historii, i o fotbalu jako takovém, a to se mi hodí i v kurzech, protože dva mí student jsou velcí fanoušci fotbalu, a tak s nimi teď můžu mluvit o hráčích, klubech a učit je novou slovní zásobu. 

P: Pojďme nyní k jinému tématu. Co se ti líbí nebo naopak nelíbí na životě v České republice?

K: Dá se říct, že jsem nikdy neměla kulturní šok, protože estonská a česká kultura jsou si hodně podobné, nejsme příliš zbožná země, což je i případ Čechů. Také musím říct, že manželovi rodiče ke mně byli od začátku velice vstřícní, byli to první lidé, s nimiž jsem se tady seznámila, a jsou opravdu úžasní. Myslím, že zdejší lidé jsou opravdu otevření, možná do určité míry přátelštější než v Estonsku, ale to je možná i tím, že jsem pro ně tak trochu exotická. Na druhou stranu dlouho trvá, než se vám lidé opravdu otevřou, což zažívám i při výuce. Někdy to trvá tři měsíce, než spolu studenti začnou opravdu mluvit a komunikovat a než si na sebe doopravdy zvykneme. Teď už to vím a počítám s tím, ale pro některé nové zahraniční lektory by to mohl být mírný šok, v Estonsku je to ale podobné, takže neočekávám, že budou lidé otevření hned od začátku kurzu.  S některými lidmi je to ale samozřejmě jiné, jsou otevření od začátku, některým prostě trvá déle, než si na lektora zvyknou.

Také mám velmi ráda českou přírodu, klima, tato zima byla chladnější než v Estonsku a moc jsem si ji užila, protože miluju běžky. Zima je tady ale kratší, už skoro končí a v Estonsku bude zima ještě další dva měsíce. Také je tady více denního světla, v Estonsku je teď stále ještě tma. V létě je to ale naopak, v Estonsku je mnohem více denního světla než tady. V České republice je tolik zajímavých míst a stále mě překvapuje, na kolika z nich jsem ještě nebyla. Máte tolik různých hradů, zámků a přírodních památek!  Moc ráda cestuji s rodinou po České republice, minulý rok jsme byli v Moravské Třebové a byla jsem naprosto fascinována tamní unikátní architekturou, oblouky propojujícími budovy, je to nádherné město, o kterém jsem nikdy předtím neslyšela. Také rádi jezdíme na celodenní výlety, a zde máme mnoho možností, vše je blízko, ale když jsem žila v Texasu, nebylo moc kam jít, nejbližší les nebo příroda byly tři hodiny autem. Jedním z našich nejoblíbenějších míst je Pálava, kam jezdíme každý rok na podzim, chodíme tam na výlety a ochutnáváme víno. Pokud bych měla říct, co se mi nelíbí, je to asi přístup k zákazníkům, a to zejména v supermarketech a obchodech s potravinami, ne ve firmách. Obvykle nakupuji hodně jídla a všichni v obchodě vypadají otráveně, místo aby byli rádi, že u nich dělám velký nákup. Když to srovnám se Spojenými státy, je to obrovský rozdíl, tam mi prodavačka vždy pomohla s uložením nákupu a byla na mě milá, tady jen sedí a čeká.

P: Máš tedy velkou rodinu?

K: Ano, mám tři děti, je jim dvanáct, osm a čtyři roky.

P: Mluvíš s nimi česky?

K: Ano, hlavně česky, ale zkouším s nimi mluvit i estonsky.  

P: Jezdíte za tvou rodinou do Estonska?

K: Ano, hlavně v létě, protože před Vánoci a přes Vánoce zkouším a zpívám se sborem, takže nemám čas na cestování.

P: Máš nějaký volný čas?

K: Ano, musím si ho udělat, ráda čtu a moje děti už jsou velké, už to nejsou miminka, trávím s nimi svůj volný čas, jezdíme na výlety, jedeme někam na kole, díváme se na filmy a podobně. Jedna věc, která je jen moje, je sbor.

P: Děkuji moc za skvělý rozhovor a měj se moc hezky.

K: Není zač, bylo mi potěšením.