Know more. Grow more. Do more.

TLC Teachers: Ze všech koutů světa

24.06.2016

Samuel Okubote nás seznámí se svou rodnou zemí a poví nám, jak se mu žije v České republice.

Jmenuji se Samuel a pocházím z Laosu v Nigérii. V roce 2001 jsem se z Nigérie odstěhoval, abych mohl pokračovat ve studiích ve Velké Británii, když vyučující na mé původní univerzitě v Nigérii, kde jsem studoval dva roky, začali stávkovat, protože nedostali platy za čtyři měsíce a univerzita musela být dočasně uzavřena. Po uzavření univerzity jsem byl tři měsíce doma a potom mi můj otec doporučil, abych šel studovat do zahraničí; vybral jsem si tedy Velkou Británii, kde jsem strávil rok, pak jsem se ocitl v České republice (Česku), kde jsem studoval na 1. Lékařské fakultě Karlovy univerzity v Praze. Tam jsem ale nebyl moc spokojený se systémem výuky, a tak jsem se společně se svými kamarády rozhodl přestěhovat do Brna, kde jsem se po ukončení studií rozhodl zůstat a čekal jsem, co mi budoucnost přinese.

Mám šest sourozenců, kteří všichni odešli z Nigérie a nyní žijí ve Velké Británii a Kanadě kromě toho nejmladšího, který bydlí s mými rodiči. V současné době se věnuji doktorskému studiu a výzkumu a zároveň učím angličtinu. V Nigérii je angličtina úředním jazykem, takže jsem vlastně rodilý mluvčí. Po tom, co jsem dokončil univerzitu v Brně, mě moje manželka (v té době ještě přítelkyně) přesvědčila, abych začal učit angličtinu, tak jsem se rozhodl, že to zkusím. Myslím, že jsem ochutnal zakázané ovoce a nyní by pro mě bylo velice těžké s výukou přestat :).

Učit Čechy je pro mě velmi zajímavé, protože mám možnost potkávat nové lidi, ze kterých se časem stanou i moji přátelé. Je zajímavé poznat Čechy z trochu jiné stránky, protože se o nich říká, že jsou chladní a rezervovaní, ale sám za sebe mohu říci, že už mě mí studenti třikrát pozvali na grilovací párty a ještě minimálně tří dalších párty se zúčastním během léta. Jedna z věcí, která je pro mě trochu matoucí, je rozdíl mezi vykáním a tykáním. Další věc, která pro mě byla překvapivá a nezvyklá, je soužití partnerů před svatbou. Nejsem si jistý, jak to v Nigérii vypadá teď, ale byl jsem zvyklý na to, že ženy žily samy, pouze pokud byly vdovy nebo svobodné matky. Obvykle dívka bydlí u svých rodičů do té doby, dokud se nevdá.

Další věcí, která je zde velmi odlišná, je náboženství. Jsem křesťan a vím, že většina Čechů tvrdí, že jsou ateisti. Toto tvrzení je pro mě překvapivé, protože vím, že slavíte velmi křesťanské svátky (Cyrila a Metoděje a Jana Husa). Česká republika má bohatou křesťanskou historii, ale zdá se mi, že postupem času se tato historie a tradice vytrácí. Většina Čechů nechodí do kostela a myslím, že se asi ani nemodlí. V Brně jsem členem protestantské církve, kde během mše zpíváme a tleskáme do rytmu, zatímco hraje kapela, ve které hraji na bubny. Je to multikulturní církev, náš pastor je Holaňdan, je zde spousta lidí mnoha národností, bohužel Češi jsou v naší církvi v menšině; mše probíhá v angličtině, ale je překládána do češtiny.

Dalším překvapením pro mě bylo, jak se Brno o víkendech vylidní, když lidé odjedou na chaty a chalupy; také jsem slyšel, že opravami a údržbou chalup rádi tráví volný čas a někdy je to pro ně celoživotní projekt. U nás si na opravu nebo rekonstrukci vždy najímáme odborníky a musím říci, že se mi tato česká šikovnost a schopnost manuálně pracovat velmi líbí. Občas mi chybí kamarádi, se kterými jsme se scházeli doma v Nigérii a vždycky jsme si užili spoustu legrace a také naše typické pokrmy, ale nyní je možné některá naše jídla nebo ingredience sehnat v Praze nebo ve Vídni.

Upřímně řečeno pro mě bylo těžké rozhodnout se zůstat v České republice, ačkoli moje žena, která také pochází z Nigérie, to tady miluje. Život v Česku je jednoduchý a naučíte se zde žít skromně, což jsem se naučil a stále se to učím. Moje rodina a kamarádi se mě snaží přesvědčit, abych se přestěhoval do Velké Británie, ale cítím, že moje srdce mi říká, abych zůstal, a hlava mi říká, abych odsud pěkně rychle vypadnul :).