Know more. Grow more. Do more.

Interview: Co ještě nevíte o ...

28.02.2016

Tentokrát jsme se setkali s Dominikou Trubačovou, lektorkou angličtiny pocházející ze Žiliny, která navštívila Vietnam a Kambodžui a seznámí nás s těmito zeměmi blíž nejen z pohledu lektorky.

Co Tě vedlo k tomu odjet do tak vzdálené země?
Především mne donutilo toto škaredé a chladné počasí. Během studia na vysoké škole jsem hodně cestovala. Vždy mne lákalo navštívit Vietnam a prozkoumat více tuto zem, a tak jsme se rozhodla ji poznat, je tam navíc velmi jednoduché sehnat práci, asi mne to čeká (úsměv).

Vydala ses do Vietnamu sama a neměla jsi strach? A co jsi tam vlastně tedy dělala?
První měsíc jsem byla ve Vietnamu s kamarádkami, ale ty pak odjely. Celkem jsem ve Vietnamu strávila tři měsíce a v Kambodži měsíc a půl. Pracovala jsem ve Vietnamu jako dobrovolník, pak jsem v Kambodži pracovala v jedné mezinárodní jazykové škole. Učila jsem tam děti například barvičky a podobně. Děti byly úžasné. Učitel ve Vietnamu má nejvyšší postavení, velice si ho váží. Jsou k němu uctiví, s některými jsem doteď v kontaktu. V Kambodži je velká motivace studentů, velice si váží studia a učitelů.

Když jsem si zlomila ruku v Kambodži, musela jsem jít i na operaci, a všichni mi pak pomáhali. Kvůli zlomené ruce jsem se musela vrátit domů, jinak bych tam určitě zůstala déle.

Vietnam je země s bohatou historií, většina obyvatel jsou buddhisté, města na severu Ha Noi a Ha Long jsou zapsané na seznamu UNESCO, zmínila bys ještě nějaká místa, která stojí za povšimnutí?
Vietnam jsem prošla celý. Mezi jednotlivými regiony jsou rozdíly v kuchyni a stravování, jazyku, dialektu. Všude ale mají kladný přístup k turistům. Jih Vietnamu má francouzského ducha s širokými třídami jako ve Francii oproti severu, kde je krásná příroda. Za zmínku stojí ostrov Cadba. Celý ostrov je národní park, rybářský ostrov, oplývající čerstvými mořskými plody. Výtečné jídlo.

Co Tě nejvíce překvapilo na této zemi a jaký byl tvůj nejhezčí zážitek? Jací jsou místní lidé?
Překvapilo mne, že nikdo neumí anglicky. Mají jiné zvyky oproti Evropě. V 30 stupňových vedrech je na ulici naporcované maso, ale vždy bylo výborné a nic mi po něm nebylo.  Nečekaný byl i vliv západu. Na jedné straně nemají lidé nic než postel, ale musí mít televizi a mobily. Z jiného pohledu tam chybí infrastruktura, všude se nachází hodně odpadků.  Pokud se vyhne člověk velkým městům, kde je málo turistů, najdete krásná místa. Jinak mne vždy překvapily maličkosti jako například, když mne viděli samotnou s velkým batohem, zastavili mi cizí lidé a pomohli mi.

O Vietnamcích se říká, že se hodně usmívají, je to pravda?
Ano, jsou velmi usměvaví, jsou přímo zlatí. Sice neumí anglicky, jak jsem už říkala, ale snaží se dorozumět a pomoci. Měla jsem štěstí na lidi. Cestovala jsem přes dvanáct hodin vlakem a když jsem se probudila, byla jsem jedinou Evropankou ve vlaku, všichni se na mne dívali. Byl to dost divný pocit, ale jeden pán mi koupil snídani a začal si se mnou povídat o své rodině a Evropě. Překvapilo mne, jak strašně jsou milí. Pozvou vás na snídani a chtějí si vykládat o Evropě, strašně příjemní lidé.

Ochutnala jsi místní kuchyni, zaujala tě nějaká specialita či zvláštní příprava jídla?
Téměř vše jsem ochutnala, například cvrčky. Cvrčci k pivu byli výborní, ale jedla jsem je výjimečně. Vietnamská kuchyně je výtečná. Používá obyčejné suroviny, ale jsou výborně dochucené. To mi chybí hodně. Zajímavé byly žluté kuličky, výborné.

Nechybí ti tato strava?
Často si připravuji podobná jídla. Nakupuji podobné suroviny na Olomoucké, kde mají velký výběr. Po příjezdu domů mi máti uvařila omáčku s knedlíky, v porovnání s tamním jídlem velmi těžko stravitelné.

Co Tě nejvíce ovlivnilo? Přinesla sis nějaké životní zkušenosti?
Celá ta cesta, každá situace, nenechat se rozhodit. Nefungují tam věci, tak jako v Evropě. Člověk si zvykne, že pokud mu ujede jeden autobus, pojede další. Nic mne pak nerozhodí a mám větší nadhled.

Děkuji moc za rozhovor a přeji pěkný den a plno dalších krásných zážitků a zkušeností, jakou byla určitě tato!