Know more. Grow more. Do more.

Co ještě nevíte o...

03.12.2018

Roland Stanbridge-Miles je lektor, který pracuje v TLC již tři roky, a tento rozhovor ozvláštnil svým jedinečným smyslem pro humor.

Pavla: 

Odkud pocházíš? Jaké jsou největší rozdíly mezi tvým rodným městem a Brnem? 

Roland: 

Pocházím z Malmesbury, malého města v jihozápadní Anglii. Hlavní rozdíly mezi Malmesbury a Brnem spočívají v tom, že Brno je zhruba 70krát větší a nachází se asi 1500 km na východ. 

P: Jak dlouho už pracuješ v TLC? Co se ti líbí / nelíbí na práci lektora? 

R: V TLC pracuji od roku 2015. Nejvíce se mi líbí ta různorodost; dostanu se na různá místa, do různých firem, a potkávám pestrou škálu lidí. Další velkou výhodou je časová flexibilita, jež mi umožňuje dělat věci, které bych nestíhal, kdybych pracoval v kanceláři od devíti do pěti. Samozřejmě je také fajn, že mohu aktivně pracovat s jazykem, protože jazyky mě vždycky bavily, a baví mě i to, že mohu lidem pomoci zlepšit jejich jazykovou úroveň.

Nemám rád brzké vstávání ještě za tmy, když jedu do Slatiny učit kurz, který začíná v sedm ráno. I když, a to je další výhoda této práce, vždy mám možnost si vybrat, zda budu daný kurz učit či ne, takže bych vlastně do Slatiny ani nemusel. Určitou daní za poměrně velkou flexibilitu je to, že v létě je obecně mnohem méně práce, což se někdy hodí, ale obecně je třeba počítat se skutečností, že v tomto období bude váš příjem výrazně nižší. Navíc ne každý student je pozitivně naladěný, zajímavý a hovorný, a s těmi, kteří nejsou, není vždy příjemné trávit čas. 

P: Co se ti líbí nebo nelíbí na Brně? Co ti zde chybí? 

R: Hlavní věc, kterou mám na Brně rád, je jeho ideální velikost - je dostatečně velké na to, aby bylo pořád co dělat, a zároveň tak akorát malé na to, aby se po něm dalo rychle cestovat. Líbí se mi také ráz brněnské krajiny - je tady spousta kopců, zeleně (a to dokonce i v centru), což jej činí ještě zajímavějším. Brno má rozhodně jedinečný charakter. A také je velice snadné se dostat do přírody a na venkov. 

Nelíbí se mi nedostatečné či spíše prakticky neexistující cyklostezky, a také centrum, které by mělo být pouze pro pěší, ale běžně tam potkáte spoustu aut. Zpočátku se mi Brno zdálo trochu provinční, ale teď už jsem na něj zvyklý. Také se může zdát, že v neděli je to spíše město duchů, ale to platí o jakémkoli českém městě, kromě Prahy, který trpí spíše opačným problémem. Také mi chybí možnost kdykoli si zajít na trh pro čerstvé ovoce a zeleninu atd. To je hlavní věc, která mi zde vadí, relativně nízká kvalita potravinářských výrobků.

P: Kde jsi žil předtím? 

R: Před přestěhováním jsem žil ve Varšavě. Byl jsem překvapený, když jsem zjistil, že Češi se velmi liší od Poláků (a jiných Slovanů) - jsou méně otevření a pohostinní, více uzavření a hůře přístupní. Češi nejsou nepřátelští nebo přímo introvertní, jen se zajímají pouze o své bezprostřední okolí a nejbližší známé, a jsou poněkud apatičtí, když se jedná o nové lidi a jiná místa, tj. věci, které je přímo neovlivňují.  

P: Co tě překvapilo na Češích/českém způsobu života? 

R: Jedna z prvních věcí, která mě překvapila, bylo to, že zde bylo dovoleno kouřit v restauracích a barech v době, kdy už to skoro v celé Evropě bylo zakázáno. A bylo legrační slyšet stejný protiargument, který už byl předtím mnohokrát vyvrácen, tedy že lidé přestanou chodit do hospod, pokud tam nebudou moci kouřit. Byl to pro mě skvělý příklad české povahy - silný odpor k tomu, aby vám někdo diktoval, co máte dělat a odpor ke změně.  

P: Cestuješ rád? Jaké je nejkrásnější místo, kde jsi kdy byl? Existuje nějaké místo, které opravdu doporučuješ navštívit? 

R: Myslím, že ještě nikdo nikdy neodpověděl na tuto otázku ne, i když od té doby, co jsem se přestěhoval do České republiky, cestuji mnohem méně než předtím. Moje úplně nejoblíbenější místo je Tartu v Estonsku, kde jsem rok žil. Má své kouzlo, které ani nelze popsat, tudíž se do toho raději nebudu pouštět.  

P: Proč ses rozhodl žít v České republice? 

R: Rozhodl jsem se sem přistěhovat, protože jsem měl představu, že to tady je taková lepší verze Polska - lepší pivo, méně náboženství a podobný jazyk. Samozřejmě jsem se úplně mýlil, není to tady ani lepší ani horší, jen prostě jiné.

P: Děkuji za rozhovor.

R: Není zač.