Know more. Grow more. Do more.

TLC Teachers: Ze všech koutů světa

05.12.2018

Lukáš Musialek nám napsal o svých zkušenostech z Paříže a o tom, že existují i nesmyslnější byrokratická nařízení a pravidla, než jsme zvyklí u nás. 

Paříž nadvakrát

Můj příspěvek se týká Francie, konkrétně Paříže, i když vlastně pro některé Pařížany je to jedna a ta samá věc. Mohl bych tady dlouze mluvit o gastronomii, muzeích, vínu, kráse měst, ale většina z Vás by to možná přeskočila, protože jste Francii navštívili a přesvědčili jste se, že je to „fait accompli“. Nebudu vyprávět, jaká krásná muzea jsem navštívil, jaká dobrá jídla jsem ochutnal, ale pokusím se Vám popsat své pocity, které mi zůstaly po 2 letech ve městě světel.

Strávit delší dobu v zahraničí je pro studenta většinou pozitivní zážitek a zkušenost. Odehrává-li se pobyt v Paříži, je to zcela jistě emocemi nabitá zkušenost. Se slovem pozitivní bych v některých okamžicích ovšem šetřil. Paříž je zcela jistě magické místo, jak píše Hemingway, pohyblivý svátek – ať jste kdekoli na světě, pocity, které jste nabyli v Paříži, cestují s Vámi. Všechny zážitky si sám pro sebe dělím do dvou skupin, jednak zážitky plné objevování nových věcí (je Vám 22 let a jste poprvé v zahraničí na delší dobu než je doba obvyklá pro rodinnou dovolenou), a zážitky, které se mi staly při pobytu v loňském roce. Mohlo by se zdát, že 5 let není žádný rozdíl, ale opak je pravdou. Tytam jsou prvotní nadšené dojmy a zůstane vám jen realita přibarvená myšlenkou „těším se, že to bude jako minule“. Jenže co když ne – muzea, o kterých sní většina kulturně vzdělaných lidí a snad celá Čína, už člověk prošel 10x, protože to měl zdarma (jako většinu muzeí v Paříži pro občany EU mladší 26 let), ubytování v centru města nahradí kolej na vzdáleném předměstí a navíc je mezi všemi nadšenými erasmáky nejstarší.

Pokud máte možnost strávit delší dobu v Paříži, udělejte to. Každopádně Vás to zocelí a zcela určitě se z Vás stane odolný bojovník s úřady všeho typu. Člověk by na tom mohl vidět jen stinné stránky, ale všechno zlé je pro něco dobré. Pokud si například chcete vyřídit francouzskou sim kartu s tarifem, potřebujete francouzský bankovní účet, a pokud chcete francouzský bankovní účet, potřebujete francouzskou sim kartu. Absurdní? Trochu ano… Zvláště pro člověka, který je zvyklý si zřídit bankovní účet z tepla domova přes internet. To pozitivní na tom může být to, že si musíte osobně domluvit schůzku se svým bankéřem a poté s ním strávíte 2 hodiny při zřizování účtu. To je velice dobrá situace pro procvičení jazyka a seznámení se s Francouzem tuniského původu, který si myslel, že Česká republika je součástí Jugoslávie. Vidíte, po příjemném rozhovoru máte účet a ještě poučíte jednoho Francouze o poloze naší vlasti (mimochodem, jeden z důvodů proč jet do Francie by mohla být právě misijní činnost Čechů ve Francii s cílem naučit Francouze, kde se ČR nachází, možná by na to mohlo přispívat Ministerstvo zahraničních věcí).

Paříž je městem, kde se nudit rozhodně nebudete, spoustu času strávíte v metru (pokud nebydlíte v centru města, ale pokud tam bydlíte, tak pravděpodobně nepracujete v ČR a nejspíš se Vám tento článek ani nedostane do ruky) a další čas ve frontách. Na druhou stranu si Francouzi tento handicap kompenzují rychlou dopravou mezi městy. Jestli se dá něco Francii závidět, tak jsou to rychlovlaky. Cena jízdenky se sice v některých případech může blížit ceně celoroční šalinkarty, ale zato se dostanete na druhý konec země za 3 hodiny, navíc nikde nemusíte být 2 hodiny předem a čekat, až vám dají kufr. Ostatně Francie je pro cestovatele země zaslíbená. Všude jsou informační kanceláře, široké možnosti ubytování a mýtus, že Francouzi nemluví anglicky, je snad už také přežitkem (alespoň ve větších městech).

Moje vzpomínky jsou každopádně silné ve všech směrech. Pokud Paříž a celou Francii milujete tak jako já, tak Vám pár komplikací s papírováním nemůže zkazit dojem, že Francie je i přes všechny své nedostatky krásná země s příjemnými lidmi, kteří, pokud chtějí, se vám snaží pomoci a zpříjemnit den, ostatně jako všude jinde. Francie není jen Paříž, navzdory mínění některých „Parisiens“, ale je to rozmanitá země – hory, pláže a venkov. Právě venkov bych všem doporučil nejvíc. Kamenné domy, tradiční farmy a pohoda. Inu, jeďte do Paříže i na venkov, a udělejte si vlastní názor ;).