Know more. Grow more. Do more.

Co ještě nevíte o...

14.09.2018

José Guadalupe Ramos žije v Praze a kromě výuky jazyků se věnuje také hudbě. Jak se mu žije v Praze a co ho překvapuje na Češích? To vše nám prozradil v následujícím rozhovoru.

Pavla: Odkud pocházíš?

 

José: Pocházím z Texasu, z malého městečka na texasko-mexické hranici. 

P: Jaký obor jsi studoval? 

J: Ekonomii a anglicko-španělský překlad. 

P: Jaké je tvé rodné město? 

J: Jelikož se nachází přímo na hranici Texasu s Mexikem, tak je              hodně mezinárodní, navzdory tomu, že je malé. Mluví se tam            anglicky i španělsky a často tam potkáte místní obyvatele, kteří s      vámi budou mluvit pouze španělsky. Také můžete doslova dojít          pěšky do Mexika, pokud budete chtít.   

P: Jak dlouho už žiješ v Praze? 

J: Asi 12 let. 

P: A proč ses rozhodl zůstat v České republice na tak dlouhou dobu?

J: Můj původní záměr byl zůstat tady rok, ale pak se z jednoho roku      staly dva, ze dvou tři, a tak dále.   Po nějaké době prostě začnete      zapouštět kořeny v kterékoli zemi, kde žijete, a získáte určitý pocit sounáležitosti s tou danou zemí.  Stručně řečeno, začnete si vytvářet síť          kontaktů a přátel.  Je však třeba zdůraznit, že nic z toho by se nestalo, kdybych zde nebyl šťastný :-). 

P: Jaké jazyky vyučuješ?

J: Učím angličtinu, ale někdy také španělštinu.  

P: Kdy jsi začal pracovat pro TLC? 

J: V červnu 2017.

P: Proč ses se rozhodl žít a pracovat v České republice?  

J: V podstatě jsem tady zakotvil náhodou, předtím jsem žil a pracoval v Londýně, a když už nebylo možné prodloužit si tam vízum, rozhodl jsem      se žít chvíli v Praze předtím, než se natrvalo vrátím zpět do Ameriky. Můj původní záměr byl strávit v Praze pouze rok, ale nakonec jsem tady      zůstal o 'trochu' déle :-). 

P: Máš nějaké české přátele?

J: Ano, samozřejmě.  Mým mnoho přátel, které jsem poznal během svého pobytu v České republice, a to jak z Prahy, tak i mimopražské. 

P: Co máš nebo nemáš rád na Praze?  

J: Líbí se mi, že je moc krásná na pohled, a že je to velké město s atmosférou malého městečka.   

P: Co rád děláš, když máš volno?

J: Bohužel teď nemám moc volného času, ale pokaždé, když je to jen trochu možné, chodím na dlouhé procházky po historických částech města.      Také často chodím na koncerty České filharmonie, protože mám moc rád klasickou hudbu.

P: Jazyky jen vyučuješ, nebo se věnuješ i překladu?

J: Pouze učím, protože mám zkušenosti pouze s překladem ze španělštiny do angličtiny a naopak, a obávám se, že tato kombinace není v ČR          příliš poptávaná. Kromě výuky jazyků si také vydělávám na živobytí jako muzikant, a dohromady mě tyto dvě profese docela slušně                    zaměstnávají. 

P: Učíš jen Čechy nebo i cizince?

J: Převážná většina mých studentů jsou Češi. Jedinými cizinci, které jsem učil, bylo několik studentů ze Slovenska, Ruska, Běloruska a                    Bulharska. 

P: Jací jsou čeští studenti?

J: Čeští studenti jsou obecně velmi motivovaní a berou výuku cizího jazyka velmi vážně, což mě také velmi motivuje a přináší mi to v mé profesi      velké uspokojení.  

P: Je něco, co tě na Češích překvapilo? 

J: Jedna z věcí, která je pro mě stále překvapivá, je to, že ačkoli se většina Čechů považuje za ateisty, tak velice vážně prožívají křesťanské            svátky, a to zejména Vánoce. Můžu to srovnat s americkými ateisty, kteří neradi vůbec vyslovují nebo slyší slovní spojení ', natož aby je              slavili. Dokonce bych řekl, že Vánoce jsou v Čechách brány mnohem vážněji než v silně katolických zemích, jako je například Mexiko nebo            Itálie. V těchto zemích obvykle nastává slavnostní atmosféra během 24. a 25. 12., zatímco u vás se během těchto dní život úplně zastaví a          Vánoce se slaví mnohem déle. Já osobně to považuji za ironické, a ani po mnoha letech, které jsem tady prožil, jsem si na to ještě úplně              nezvykl.

P: Jaké je tvé oblíbené české jídlo nebo pití? 

J: Nikdy neodmítnu smažák a plzeň.

P: Děkuji za příjemný rozhovor.

J: Není zač.