Know more. Grow more. Do more.

Co ještě nevíte o...

25.02.2018

Elena Gorokhová je momentálně na stáži v Nikaragui, tématem našeho rozhovoru byl tedy i cíl jejího působení v této daleké zemi a její plány do budoucna.

Pavla: Jak dlouho pracuješ v TLC?   

Elena: Něco málo přes rok.

P: Odkud přesně pocházíš?

E: Narodila jsem se a vyrůstala jsem v Moskvě. 

P: Co jsi studovala? 

E: Studovala jsem světové dějiny a překladatelství.  

P: Kde jsi pracovala předtím? 

E: Když jsem ještě studovala v Moskvě, našla jsem si práci přímo na univerzitě, na oddělení, které pomáhalo lidem s přípravou na zkoušku pro přistěhovalce. Předtím jsem pracovala jako sekretářka a tlumočnice pro paraguayského velvyslance v Moskvě.  

P: Jaké jazyky vyučuješ? 

E: Angličtinu a španělštinu, loni jsem vyučovala ruštinu, ale moc mě to nebavilo. 

P: Jak ses dostala do Nikaraguy? 

E: Moje škola poskytuje tuto příležitost. Studuji na Fakultě regionálního rozvoje a mezinárodních studií na Mendelově univerzitě v Brně. Měla jsem nápad na jeden projekt, řekla jsem o něm učitelům a oni se nakonec rozhodli poslat mě do Nikaraguy na terénní výzkum. Jsem za tuto příležitost velmi vděčná.

P: Takže jsi studovala jednu univerzitu v Moskvě a nyní studuješ v Brně? 

E: Ano, bakalářské studium jsem absolvovala v Moskvě a nyní jsem na magisterském studiu v Brně. 

P: Jaký je tvůj cíl v Nikaragui?

E: Pracuji na svém projektu: většinou formou rozhovorů s lidmi, ty pak budou základem pro mou budoucí magisterskou práci. V našem týmu je více lidí, takže samozřejmě spolupracujeme a navzájem si pomáháme s přípravou worskhopů, prezentací a dalších věcí pro další projekty. 

P: A čeho se týkají ty rozhovory s lidmi, které jsi zmínila?

E: Můj projekt se týká sexuální výchovy na státních školách. V Nikaragui neexistuje žádný takový vzdělávací program, stejně jako v mnoha jiných zemích. Takže stručně řečeno, mluvím se studenty, učiteli a aktivisty, kteří se snaží něco změnit. 

P: Jaké je téma tvé diplomové práce? 

E: Moje představa je porovnání úrovně povědomí o sexu a sexualitě u studentů středních škol v různých zemích. Zatím ještě nemám oficiální název. 

P: Kde přesně v Nikaragui bydlíš? 

E: Poblíž jednoho města, které se jmenuje Diriamba. Škola má dům tady v lese.  

P: Je to větší město nebo obec? 

E: Je to opravdu malé a velmi chudé město. 

P: Máš v plánu cestovat po Nikaragui? 

E: Samozřejmě! O víkendu nepracujeme a máme k dispozici školní auto. Rozhodně nezůstanu na jednom místě!  

P: Jak se ti tam líbí?

E: To je těžké popsat, protože tahle země se velmi liší od všech míst, která jsem dosud navštívila. Řekla bych, že Nikaragua je velmi zvláštní kombinace krásy a chudoby. 

P: Kdy se vrátíš zpět do České republiky? 

E: Přijedu zpět v polovině března. 

P: Co se ti líbí na Brně? 

E: Můžu říct že všechno? Životní podmínky jsou v Brně prostě dokonalé. Infrastruktura, umístění, lidé - všechno je úžasné! Dokonce mi ani nevadí velké množství cizích studentů (z programu Erasmus), i když znám lidi, kterým dost lezou na nervy. Pocházím z velkého města a v Brně mám konečně pocit, že záleží i na mně jako na jednotlivci (jestli to tedy dává smysl :)). 

P: Jaké máš koníčky, co ráda děláš ve svém volném čase? 

E: Nad tím jsem se zamýšlela před několika týdny. Když jsem dokončila zkoušky ve škole, říkala jsem si: co obvykle dělám? Studuji obor v češtině, takže první semestr byl opravdu těžký - v podstatě jsem věnovala všechen svůj čas studiu. Ale obecně řečeno, ráda zkouším nové věci, a pak mě za nějaký čas přestanou bavit (proto taky nemohu říci, že bych v něčem vynikala), takže jsem pletla, vyráběla keramiku, kreslila, hrála na ukulele, klavír atd. A samozřejmě, jako (téměř) všichni lidé, mám ráda cestování, turistiku; většinou dávám přednost spíše venkovním aktivitám. Můj plán na příští jaro je naučit se hrát tenis. 

P: Děkuji moc za rozhovor.

E: Není zač.