Know more. Grow more. Do more.

TLC Teachers: Ze všech koutů světa

12.12.2017

Monika Veltruski pochází z Chorvatska a do našeho newsletteru nám napsala, jak se jí žije v Brně a jak si zvykla na jiné prostředí. 

Když se řekne Chorvatsko, většinu lidí jako první napadne moře. A já se nedivím. Chorvatské pobřeží je opravdu krásné. Ale co když vám řeknu, že pocházím z chorvatského vnitrozemí? A ještě k tomu z české vesnice v samém srdci Chorvatska?

V Chorvatsku existuje velmi organizovaná česká menšina, jejíž středisko se nachází v malém lázeňském městě jménem Daruvar. Narazíte tam na dvojjazyčné nápisy a skoro všude se domluvíte česky. A právě v tomto prostředí jsem dospívala. Jsem pátá generace chorvatských Čechů. Většina českých rodin už neví, z které části Česka jejich předkové pochází, ale i přesto jsme na svůj původ hrdí a snažíme se udržet český jazyk a kulturu v chorvatském prostředí již skoro dvě stě let.

Od malička jsem byla vychovávaná k lásce k všemu českému. Má první slova byla česká, chorvatsky jsem se naučila až ve školce. Ve škole jsem se zajímala o jazyky, ale čeština a chorvatština byly vždycky mými oblíbenými. Na gymnáziu jsem se rozhodla, že chci studovat češtinu v České republice. O Brně a o Moravě jsem toho moc nevěděla. Brno jsem si vybrala z toho důvodu, že je blíže Chorvatsku a hlavně proto, že je menší než Praha. Moje první návštěva Brna byla kvůli přijímačkám na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity. K mému vlastnímu překvapení jsem se na obor Český jazyk a literatura dostala.

Bylo to však těžší, než jsem si myslela. Zde mě nikdo neměl za Češku jako doma, ale za Chorvatku. Moje čeština byla ovlivněna chorvatštinou více, než jsem si myslela, a Brno pro mě stejně bylo docela velké a neznámé město. Vedle svého denního studia jsem navštěvovala ještě kurz češtiny pro cizince a postupně se v češtině lepšila. Po roce to už všechno bylo lepší. Brno si člověk snadno zamiluje.

Co na Brně ale miluju nejvíce, je folklorní svět. Na Moravě a v Brně folklor pořád žije. Zapojila jsem se do folklorního souboru Lučina Brno a postupně jsem se seznamovala s moravským folklorem. Folkloristé mezi sebe přijmou každého, kdo má rád hudbu, zpěv a tanec. Cimbálovky jsme u nás vůbec neznali a dnes si bez nich už nedokážu představit svůj život. Díky nim se člověk mimo jiné seznámí také s různými nářečními prvky češtiny a přiměje ho to zamilovat si tento jazyk ještě více.

A jak jsem se stala lektorkou češtiny pro cizince? Je to docela zvláštní, aby v Česku „cizinka“ učila češtinu. Čeština je velice těžký jazyk. Troufla bych si říci, že je nejtěžší ze všech slovanských jazyků. Ale kdo by mohl cizincům češtinu přiblížit lépe než někdo, kdo ji i sám studoval jako cizinec a chápe, jak těžké je pochopit některé její zákonitosti? A hlavně někdo, koho čeština baví. Díky TLC jsem se dostala do kontaktu s lidmi z celého světa, kteří žijí v Brně a chtějí se naučit jazyk, který slýchávají na ulicích.  A nejvíce si cením těch, kteří to hned po první lekci nevzdají.