Know more. Grow more. Do more.

TLC Teachers: Ze všech koutů světa

15.09.2017

Jedna z našich lektorek, Františka Kernová, žije v Praze, ale velmi často a ráda cestuje do různých zemí. Přečtěte si její postřehy a tipy z cesty do Ázerbajdžánu. 

Ázerbajdžán

Jak se tam dostat 

V poslední době se velmi zjednodušil způsob jak se sem dostat. Víza jsou elektronická, snadno pochopitelná, schválili nám je do druhého dne. Při pobytu delším 10 dní je ubytovatel povinen vás registrovat, nebo se registrujete sami. Turismus se tu ještě nerozjel. Ale nachystaní na něj jsou. Anglické nápisy i hlášení v metru, návštěvní centra u některých památek… prostě čekají, že to každým dnem propukne. Vzhledem k cenám letenek (z Budapešti Wizzair za cca 3000,-) a tomu, že země má co nabídnout a navíc je extrémně levná, je to otázkou velmi krátkého času. Byla jsem dost ráda, že se mi povedlo oprášit ruštinu (s prvky polštiny, češtiny a vymyšleného jazyka). Bez ní bychom byly celkem v háji. Anglicky umí spíš omezená část mladší generace ve městech a azerbajdžánština je sakra těžká.

Cestování autobusy, maršrutkami, vlakem a metrem 

Baku jsme si na prvních několik dní zvolily za základnu. Nebyl důvod se pořád někam přesouvat, protože systém MHD a příměstských autobusů funguje výborně a je snadný. Na pár vybraných linek a na metro platí Baku Card. Koupit ji můžete už na letišti. Lístky jsou velmi levné, lístek na bus do 40 minut vzdáleného města je tedy za asi 3 koruny.

Metro je honosné, mramorové a velmi jednoduché na orientaci. Bude vám připadat povědomé. Stále v něm jezdí staré sovětské soupravy jako dříve u nás v Praze.

Noční vlak s postelí do Sheki (9 hodin cesty, jezdí jen noční) vyjde na stovku. Kvalitou a stářím odpovídá spacím vozům českých drah, jako bonus je na chodbě samovar, ve kterém topí dřevem a igelitem. Na venkově fungují hlavně velmi spolehlivé maršrutky, které mají jasně napsáno na předním skle, kam jedou. Ceny jsou opět spíše symbolické, stejně jako v autobuse platíte až při výstupu.

A wifinu mají po městech skoro všude!

Baku 

Baku se chce stát takovou menší Dubají. Nové domy jsou luxusní mrakodrapy, své skorodvojče tu má berlínský vysílač, věž ze Seatlu, hotel z Dubaje…a na všem jsou světýlka a ze všeho smrdí prachy z ropy.

Takže co tady? Dost nás bavilo se prostě procházet ulicemi a hlavně pak po nábřeží, kde je dlouhatánská promenáda s čajovnami a jednoduchými památkami. Z jedné strany končí pěkným muzeem koberců (my jsme zrovna stihly vstup zdarma) a něčím, co je kopií Benátek. Přes ulici od muzea začíná lanovka, která vypadá jak petřínská a vytáhne vás nahoru k plamenným věžím. Jeďte večer, když jsou osvětlené. Nahoře vás čeká Paříž doby Ludvíka XVI., jen s malým detailem – postaveno v roce 2015. Parky, promenády, fontány, super vyhlídky. Trošku to zavání Disneylandem, ale je to zadarmo a výhled skvělý.

Co stojí za vidění, je také staré město snadno rozpoznatelné na mapě podle zdí. Centrum není až tak obrovské, doporučuju si ho procházet pěšky, případně občas skočit na metro nebo bus na pár stanic. Systém je snadný.

Jídlo a pití 

Vzhledem ke směšným cenám potravin jsme ochutnaly kdeco. V Azeru se jednoduše nasytí vegetarián, vyznavač paleodiety i obyčejné čuně nenažrané, co nemá žádné zábrany. Kuchyně jde východním směrem. To znamená, že sladké je přeslazené a zahrnuje všelijaké halvy. Hlavní jídla jsou šašliky, kebaby, skopové, jehněčí, ale ne vepřové.

Vše velmi čerstvé, včetně masa. Ceny běžných jídel v restauraci jsou okolo 5 manatů. A co nám chutnalo? Plov, což je pilaf – se speciální rýží, sušenými meruňkami a masem. Dolma – malé hrudky rýže s masem, zabalené ve vinných listech. Mně vinné listy nikdy moc nechutnaly, tady to byl kulinářský zážitek. Kofte nebo Lulu – zase nějaké maso. Většinou k masu dostanete plátky cibule s mátou.

Dezerty jsou sladší, než jsme schopni zvládnout. Místní sladké milují, což poznáte na jejich úsměvu.  K čaji (pije se černý a víc než voda) pojídají i celé tabulky čokolády a další doplňky. Když si objednáte v restauraci čaj, často k němu přinesou dezerty, čokolády, varenje (tekutější marmeláda), pokud je nechcete platit/jíst, rovnou je odmítněte. 

Asi nemůžu říct, že mě Azerbajdžán nějak uchvátil. I v horách, kde byla příroda, se místy v horské bystřině válel igelit a nebylo to úplně poetické. Velké kameny, křoviska, mimo hory taková polopoušť, u Baku vyloženě měsíční krajina, kde mezi ropnými vrty byly zbytky mrtvých jezer, a při větším poryvu větru se vzduchem nesla oblaka prachu. Já prostě potřebuju zeleň a přírodu, co obsahuje víc přírody a živých přírodnin.

(Toto je zkrácená verze článku, plnou verzi najdete na Františčině blogu: Ázerbajdžán).